Nečeká nás rychlá, pohledná házená, míní Sebastian Strack před zápasy s Hranicemi

Frýdecko-místečtí házenkáři vzdorovali ve čtvrtfinále favorizované Plzni. Po vypadnutí s ní začali nadějně část o konečné 5. až 8. místo, když doma porazili Zubří o čtyři góly. Jenže v odvetě nadějný náskok neudrželi, takže se nyní připravují na zápasy o 7. až 8. příčku, ve kterých poměří síly s Hranicemi. Před posledními duely v sezoně jsme v rozhovoru vyzpovídali Sebastiana Stracka.

Vyhovuje vám, že teď máte déle volno? Nejsou dva týdny moc velká pauza mezi mistrovskými zápasy?
Vyhovuje nebo nevyhovuje. Všichni už by asi chtěli mít po sezoně, která byla velmi těžká tím, jak byla vyrovnaná. Pokud jde o mě, nedělá mi to problém. Beru to jako odpočinek. A jestli to je nebo není dlouhá doba, to je individuální záležitost. Z někoho může spadnout atmosféra play off a celková soustředěnost nebo vypadnutí z tempa. Někdo to ale neřeší a jde zápas od zápasu. Stejně naladěný i po pauze, což je můj případ.

Po prvním utkání proti Zubří to vypadalo tak, že byste si mohli zahrát o 5. až 6. místo, ale nakonec budete hrát o sedmé až osmé. Co podle vás rozhodlo o tom, že jste v Zubří náskok neudrželi?
Zápas se Zubřím byl dobrý. Hrálo se nahoru dolů. Předvedli jsme horší obranu oproti duelům s Plzní, ale na druhou stranu o to lepší útok. V domácích utkáních jsme hodně silní. Když ne předvedeným výkonem, tak bojovností. Bylo to naše první vítezství nad Zubřím v této sezoně, za což jsme rádi. Střetnutí v Zubří bylo jako vždy hodně vyburcované. Měli jsme tam i naše fanoušky, což bylo skvělé. Drželi jsme se ale jen první poločas především díky Péti Kichnera. Bohužel se k němu ve druhé půli nikdo nepřidal. Naše ofenziva byla špatná. Domácí začali svůj náskok navyšovat, takže nakonec zaslouženě vyhráli.

Co očekáváte od posledních zápasů s Hranicemi? Jak těžké bude se na ně namotivovat?
Budou to úplně jiné zápasy než proti Plzni a Zubří, ve kterých se hrála rychlá házená. Hranice patří mezi celky, které spíše trpělivě drží míč a váží si každé šance. Nečeká nás rychlá, pohledná házená. Je to duel české extraligy. Je úplně jedno, o které místo se hraje, takže ho určitě neodflákneme. Na druhou stranu jsou to poslední klání v sezoně, takže se může projevit únava.

Letos se vám poměrně daří. Vzpomenete si na zápasy, které vám vyšly nejvíce?
Letos jsem prvním rokem hrával pravidelně, ale přišel jsem k tomu jako slepý k houslím díky odchodu Filipa Hardta. Jsem rád, že jsem takovou šanci dostal. Rozhodně nemám svůj nejlepší zápas v paměti. Snažím se jít do každého z nich naplno, a buď to vyjde nebo ne. Nechci je popisovat a říkat, proč se dařilo. Každý duel je jiný. Ještě jsem si úplně nezvykl na místo v základu. Vím, že ode mě kluci něco čekají, ale pořád bývám občas nervózní. Tak, jak jsem býval, když jsem chodil na palubovku, aby si ostatní odpočli. Věřím, že to ze mě spadne a budu podávat standardní výkony v každém střetnutí. Zatím je to spíše nahoru dolů.

Sezona vám pomalu končí. Máte už nějaké plány, jak budete trávit čas po jejím skončení? Chystáte se někam na dovolenou? Jak si budete chtít od házené odpočinout?
Sezona sice končí, ale jsem v širší nominaci na Univerziádu v Koreji, takže si možná zahraju i po sezoně. Stejně jako v předešlých letech bych se chtěl v létě věnovat posilování a jiným sportům. Co se týče dovolené, rád bych odjel někam k moři a od všeho si odpočinul a vyčistil si hlavu od házené i školy.

Patříte k mladším hráčům ve frýdecko-místeckém kádru. Přesto už hrajete extraligu dospělých čtvrtým rokem. Můžete říct, že letošní ročník byl zatím vaším nejpovedenějším? Případně, na čem potřebujete ještě zapracovat?
Tato sezona byla zatím nejlepší především díky tomu, že jsem dostal důvěru a šanci začínat v základu. A v čem se musím zlepšit? Každý hráč se učí celý život. Především si však musím zvyknout na to, že se ode mě něco čeká. Musím se otřepat a hrát uvolněně tak, jako v zápasech, ve kterých se mi dařilo. Ohromně mi pomáhá sledovat nejlepšího střelce extraligy Vojtu Petrovského, který mi předává hodně zkušeností a upozorňuje mě, jak jsem co mohl zahrát. Ale alfou a omegou všeho je hrát uvolněně a nebýt skleslý z maličkosti a chyb vytvořených v zápasech. Nenechat se zlomit jednou špatnou střelou či přihrávkou.

Jste ještě hodně mladý, ale střelecky se na vás mohli spoluhráči spolehnout už v mnoha zápasech. Jak si představujete svou budoucnost? Toužíte po tom zahrát si někde v zahraničí?
Pořád ještě studuju, takže škola je na prvním místě. Chci ji dokončit a dále hrát za SKP a herně růst. Nechci jít někam jinam, kde bych celou sezonu proseděl na lavičce. Po zahraničním angažmá určitě touží úplně každý. Ani já nejsem výjimkou. Mluvit ale o tom, kam, je ještě hodně brzo. Házenkářským snem je však určitě Německo.

A když už byste měl odejít, kdy by to podle vás mělo být?
V životě je těžké si něco naplánovat, aby to bylo ideální. Nejprve chci dodělat školu a pak bych o tom uvažoval. Pokud by se však naskytla nějaká šance dřív, asi by mě to zlomilo. Nabídky pochopitelně chodí jako reakce na dobré výkony v zápasech, takže je to jen o tom, jak půjdu nebo naopak nepůjdu herně nahoru. Ideální by bylo dostat se do světa co nejdříve. Házená je totiž hodně náročný a tvrdý sport.