Sto let bez zvláštního receptu

„Asi je důležité brát život tak, jak jde. Speciální recept nemám,“ tvrdí Adéla Chmelová, ale jejími životodárnými ingrediencemi zjevně může být i dostatek spánku, nadhled a humor, protože když se má rozvykládat, jak jí slouží smysly, tak povídá: „Ještě si něco přečtu, hlavně romány, když je jasno a je dost světla. Slyším už pravda hůř, ale velmi dobře na „na“ a hůře na „dej“. S jídlem je to bledé, maso už mi moc nechutná, spíš jsem se dala na moučné. Jinak už „včil“ má člověk jen ten spánek. Tady v penzionu jsem spokojená, je tu klid, žádný kravál po večerech, takže je to dobré, člověk může v klidu spát.“

Místní rodačka prožila život na Nových Dvorech, vzpomíná na lesní zámeček U Mámy a spoustu borůvek v lese, stejně jako na to, jak se za války schovávali ve sklepě v domě se skříněmi položenými na podlahu. „My jsme byli takové děti ulice, opuštěné. Byla jsem z pěti sourozenců a otec umřel, když jsem měla deset měsíců. Maminka nedostávala žádný důchod a měla co dělat, aby nás uživila. Dělala v textilce, já jsem taky pracovala v textilní továrně u Neumanna, byla jsem také školnice v učňovské škole na Hasičské,“ zavzpomínala si Adéla Chmelová, kterou u příležitosti vzácného jubilea navštívil primátor Michal Pobucký. Ten doufá, že se bude se stařenkou těsně před Štědrým dnem každoročně setkávat, podobně jako s Annou Mazurovou, s níž oslavil neuvěřitelných 106 let. Ta nás navždy opustila v polovině prosince a další rekordní svíčku v roce 2018 již nepřidá. „Budeme na ni vzpomínat. Je i pro ostatní v požehnaném věku inspirací, že magickou stovkou život ještě nekončí,“ uzavřel primátor Michal Pobucký.