Polish Open 2008

Jelikož byli na soustředění reprezentace před M. Evropy, tak ani jeden reprezentant ČR z naší Školy TKDFM se nemohl s námi zúčastnit této akce. Jen dva držitelé černého pásu a pět niebieskich (modrých) pásků a šofér druhého auta, pan Petr Barabáš, vydalo se do země, kde TaeKwon-Do ITF zapustilo kořeny mnohem dříve, než u nás. Rozcestím názorů a nejednotností v pohledu na TaeKwon-Do ITF, vznikla v Polsku nová střešní organizace, podporovaná i Mistrem Hwang Ho Yong. Proto jsem se koncem března 2008 rozhodl, že zajedeme podpořit novou organizaci All Poland TK-D ITF. Museli jsme s sebou vzít i nezkrotného ducha, který byl potřeba při průjezdu Wroclawí.

Klub Sportów Walki Avasatare Brzeg Dolny, který se od konce března do poloviny dubna zúčastnil dvou mezinárodních Open soutěží (Czech Open a Sun Slovenian Open), se zhostil pořádání své mezinárodní soutěže od 25. do 26. dubna 2008 ve Sport Hall Rokita. 250 km z našeho dvojměstí odděleného jen pomlčkou a řekou nebylo až do Wroclawi problémem, ale kolony před ní a v ní nás donutily jet pomalostí 30 km/h a naše osmičlenná výprava se začala obávat, že nestihne registraci a že budou naši nasazeni do vyšších váhových kategorií. Proto došlo i k telefonátu organizátorům, že jsme na cestě. Setkali jsme se s ujištěním, že na nás bez problémů počkají a zaregistrují nás. Do místa konání, které vzdáleně připomínalo Třeboň jsme dorazili s 2 hodinovým zpožděním i vlivem ne zrovna košer značení křižovatek, ale i vlivem toho, že bez mapy Polska nelze spoléhat na rady, místních lidí, které jsme odchytávali na ulicích … 😎

Navštívili jsme již takřka všechny kontinenty, země vzdálené, jako Argentinu, Malajsii, Portoriko, Austrálii, Koreu, ale ač je to s podivem, snad poprvé Polsko … možná po 10 letech, jsme našli čas a lidi, kdy se do zahraničí vydal někdo jiný než naši reprezentanti České republiky, kterých u nás ve F-M na 8.ZŠ trénuje 9. S pocity připravenosti díky tréninkům Závodního týmu, vzali jsme v sobotu ráno logo naší Školy TKDFM a vyrazili z hotelu v teniskách přímo do haly, vstříc velmi příjemným zážitkům.

Jedním z nejpříjemnějších zážitků bylo již samotné umístění našich na pokoje, které se daly nazvat luxusními. Naši polští sousedé nám a všem dalším účastníkům umožnili, mít věci na pokojích až do konce turnaje. S vidinou závěrečné sprchy pro naše propocená těla, připravili jsme my sprchu pro většinu polských závodníků.

Ačkoli nemám zatím k dispozici výsledkové listiny, pokusím se popsat všechny získané medaile. Mohu říci, že po kategoriích Tul, byla naše Škola TKDFM nejúspěšnější ze všech 15 zúčastněných. To byla vielka niespodzianka! Podařilo se nám totiž získat během jedné či dvou hodin, 5 ZLATÝCH medailí! Zasloužili se o ně Marek Mojžíšek, Denisa Morysová 2x, Kateřina Birkášová a Miroslav Sýkora. Pro mě osobně to byl start na TK-D soutěži, snad po 3 letech. Jinak jsem je v ČR jen organizoval. Barča Kološová získala v technických sestavách bronz. Zdá se mi, že se ještě v Tulech někdo z našich tulil na 2. či 3.místě, ale jelikož jsem byl rozhodčí, nebyl jsem u toho. Výsledkové listiny budou později na internetu. Ač kategorie nebyly z důvodu 80 účastníků tolik naplněné jako u nás v ČR, museli si závodníci svou medaili pořádně vycvičit, protože se soutěžilo systémem každý s každým, v případě, že jich bylo méně než 6.

Zajímavou výhodou zde na Polish Open bylo, že mladší, mohli zároveň startovat i ve věkové vyšší kategorii, např. junior mohl cvičit sestavy a bojovat ve sportovním boji i mezi seniory, podle kategorií dle technického stupně. Nelze upřít polským rozhodčím snahu dodržet pravidla sportovního boje a uchránit především mládež od zranění, což na poradě v pátek večer před soutěží důkladně probrali, ale snaha nestačí, jsou potřebné činy, rázná gesta a především mínus body. V ČR vyškolený rozhodčí rázem na tatami druhý den zjistil, že je na výši co se týče praktických zkušeností. Dá se říci, že rozhodčí musí být také vyzápasený … jinak by neměl být středovým rozhodčím. Rychlost některých rozhodčích a rychlost gestikulace se zdaleka nepřibližovala rychlosti závodníků. Mnohdy se dalo přísnějším posuzováním předjít mnoha zbytečným, byť drobným zraněním. Nicméně, přejděme k našim dalším vystoupením. Nejnáročnější kategorii měla Sára Barabášová a Barbora Kološová. Byly mezi celkem pěti závodnicemi, systémem každá s každou bojovaly vždy 2×1,5 minuty s 30 sec. Obě si oblékly chrániče 4x. Nevím zda byla Barča Kološová nejmladší, ale určitě byla nejlepší, získala ZLATOU! Sára Barabášová si vybojovala tuším stříbrnou medaili, s tím mohl být její taťka určitě spokojen. Nelča Chamrádová byla také jako ostatní, na svých zřejmě prvních mezinárodních závodech. Zde v Matsogi získala ZLATOU. Na jedno z volných míst v autě jsem si vybral Denisu Morysovou. Ač bojuje jen jednou nohou 😎 , tak svedla velmi pěkné zápasy a všimli si jí i mí noví polští kamarádi. Jsem rád, že jsme mohli dětem a mládeži zprostředkovat výjezdem životní sportovní výkony. Jelikož Denisa vyhrála v Matsogi do 57 kg, stala se CELKOVĚ NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ ZÁVODNICÍ V JUNIORKÁCH za dvě zlaté (plus jedna v seniorské kategorii) a Barboře Kološové se podařilo to samé, ta BYLA NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ V ŽÁKYNÍCH za jednu zlatou a jednu bronzovou medaili. Kateřina Birkášová svedla s Polkami 3 zápasy, z toho 2x s Paulinou Kosin. S ní v prvním zápase remizovala a následný zápas byl vlastně o 2. místo. V něm se již nepodařilo zopakovat dobrý technicko taktický výkon a znamenalo to bronz. K tomu zlatá ze sestav = pohár pro NEJÚSPĚŠNĚJÍ SENIORKU.

Dalším příjemným zážitkem bylo, že závěrečné medaile a poháry pro nejúspěšnější, přijel předat pan Mistr Hwang Ho Yong. Jaké bylo jeho překvapení když najednou z očí do očí jsme jeden druhému koukali a mohl mi předat zlatou medaili. Ihned se ptal, kolik nás přijelo a byl moc rád, že se nám podařilo získat 5 zlatých medailí v technických sestavách. Vždyť právě on je učitelem technických dovedností v České republice již více než 20 let!

Možná jsem si nevzpomněl na všechny naše medaile, možná jsem je zde nepopsal, ale tuším, že jsme získali 7 zlatých, 1 stříbrnou a 3 bronzové medaile. Při hodnocení nejúspěšnějších škol jsem v počítači organizátora viděl, že na 1. a 2. místě měly polské školy také 7 zlatých medailí, rozhodly tedy stříbra a bronzy! První byla Škola Deblin, druhé místo si bohužel nepamatuji a na 3. příčce se celkově umístila Škola TaeKwon-Do ITF Frýdek-Místek! Mnoho polských trenérů, ale zejména také závodníků nás během soutěže a hlavně po ní oslovovalo, ptali se, kdy zase přijedeme a když je pozveme přijedou určitě oni k nám. Pozitivní reakce byly oboustranné! Určitě můžeme Polish Open 2009 všem českým školám doporučit! Cesta zpět proběhla mnohem lépe a za 4 hodiny jsme byli doma, dálnicí jsme totiž mohli jet jen polovinu cesty, ale nevadilo to. Na závěr, u hraničního přechodu Chalupki-Bohumín, mě před mostem na kraji města málem kontaktovala lesní zvěř, kterou v tu chvíli reprezentoval statný jelen xterák, ale oba jsme situaci zvládli na 1* bez jakékoli úhony. Toho byl svědkem i pan Barabáš, a na světelné křižovatce, která byla asi po 500 m od této události, jsme oba stáhli okýnko a zdviženým palcem jsme signalizovali: DOBRÁ PRÁCE!

Ve sportovním boji nám koučingem pomohl vydatně pan Petr Barabáš. Chci říci, že bych jej rád zasvětil ještě a co nejvíce do dalších budoucích soutěží. Zřejmě nám pomůže i při blížícím se Mistrovství Moravy, které bude 3. května 2008 od 8.30 do 18.00 ve sportovní hale 6.ZŠ na Anenské. Sem vás všechny srdečně zvu, protože si myslím, že i díky dalším dvěma disciplínám o kterých jsem zde nepsal a sice speciální přerážecí techniky do výšky a dálky na desky a silové přerážení desek, vás čeká velmi zajímavá podívaná. Navíc nejen v jednotlivcích ale i v týmech. Snad budete moci být svědky toho, jak naše Škola s takřka 50 startujícími obsadí 1. místo? Věřím, že na to máme. Těším se na viděnou.

Miroslav Sýkora , 603 710 604