Příčiny
Dopad lidské činnosti na klimatické podmínky na naší planetě, se neustále stupňuje, ať již se jedná o spotřebu fosilních paliv, těžbu dřeva v deštných pralesích nebo intenzivnější chov hospodářských zvířat. Tím vzniká obrovské množství skleníkových plynů, jež zvyšují objem přirozeně se vyskytujících plynů tohoto typu v atmosféře a zintenzivňují skleníkový efekt, a v důsledku toho i globální oteplování6).
Skleníkové plyny
Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku – zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. Mnohé z těchto plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o oxid uhličitý (CO2), methan, oxid dusný a fluorované plyny. Nejběžnějším skleníkovým plynem, který v důsledku lidské činnosti vzniká, je CO2. Ten je odpovědný za 63 % globálního oteplování způsobeného člověkem. Jeho koncentrace v ovzduší je v současné době o 40 % vyšší, než tomu bylo na počátku industrializace. Ostatní skleníkové plyny jsou emitovány v nižším množství, ale zato zachycují teplo mnohem účinněji než CO2, v některých případech i tisícinásobně6).
Příčinou nárůstu emisí jsou zejména následující lidské činnosti6):
- Spalování fosilních paliv, neboť při spalování černého uhlí, ropy a zemního plynu vzniká oxid uhličitý a oxid dusný.
- Kácení lesů, neboť stromy pohlcují CO2 z atmosféry a pomáhají tak regulovat podnebí. Odlesňováním se tento účinek vytrácí a do atmosféry se dostává mnohem více oxidu uhličitého, čímž se skleníkový efekt umocňuje.
- Doprava, která je významným producentem skleníkových plynů CO2 a NO2.
- Intenzivnější chov hovězího dobytka, neboť krávy jakožto přežvýkavci při trávení vyprodukují velké množství methanu.
- Používání hnojiv s obsahem dusíku, které emitují oxid dusný.
- Používání fluorovaných plynů (např. při výrobě chladících zařízení, klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel apod.), které způsobují silný skleníkový efekt.
Současná průměrná globální teplota je o 0,85ºC vyšší než ke konci 19. století. Teplotní záznamy se vedou již od roku 1850, přičemž za poslední tři desetiletí teplota stabilně stoupá.