Adéla Chmelová slavila 101 let

Že se však skromné poměry mohou vyplatit, to obyvatelka Penzionu pro seniory neustále dokazuje svými vycházkami, kdy s vozíčkem navzdory požehnanému věku vyráží přes jednu z nejrušnějších křižovatek do Kauflandu. Pokud nad tím kroutíte hlavou, tak ta vám pak už vůbec „nebere“ informaci, že Adéla Chmelová před nedávnem dokonce podobně vyrazila pěšky až na frýdecký hřbitov. „Nic neřekne a je pryč,“ kárá ji za její dobrodružství sousedka, která jí pomáhá. „Však jsem vodu měla. A tam též teče,“ odbyde ji seniorka „zvyklá chodit pěšky“, která sílu na podobná dobrodružství i každodenní běžné záležitost čerpá v dostatku spánku. I ten by jí spousta seniorů trpících nespavostí jistě mohla závidět. „Spím hodně. Zdřímnu si i po obědě, někdy třeba až do čtyř. V osm jdu zase spát a spím celou noc,“ prozrazuje, že si užívá klidu, Adéla Chmelová a vzpomíná, jak ve výminku spalo pět dětí s maminkou v jedné světnici. Ta se měla co ohánět, protože byla od 28 let vdovou, která musela uživit pět děvčat. „Otec zemřel ve 35 letech na španělskou chřipku, za Rakouska nebyl žádný důchod, nebylo to jednoduché,“ vzpomíná seniorka, která tak ani nemůže moc vykládat například o radostných Vánocích, které se jako celý její život odbývaly ve vší skromnosti. Skromná zůstává stále, byteček má jako klícku, protože „pořádek musí být“, sama si vypere i navaří, pokud má na něco chuť. „Nějaký pohyb je třeba,“ říká k tomu. Dokonce se chystala na Vánoce připravovat salát a k němu řízek. „Kapra ne, tam jsou kosti,“ vysvětluje. Vánoce bez ryby jí nevadí stejně jako Vánoce bez sněhu. „Aspoň se mi lépe chodí,“ naznačuje, že procházek a nákupů se nehodlá vzdát. „Utíká to všechno, stárnem, co se dá dělat. Důležití jsou dobří sousedé,“ uzavřela návštěvu, u níž všichni věří, že se napřesrok bude zase opakovat, čilá oslavenkyně, které tentokrát za město přišel poblahopřát náměstek primátora Marcel Sikora.