Naděje je výjimečným zařízením v našem městě

Tímto příspěvkem bych chtěla ocenit práci paní ředitelky Jakobové a celého kolektivu frýdecko-místecké Speciální školy Naděje, tj. pedagogů, rehabilitačních sester, psychologů a lékařů, kteří s nimi spolupracují. Původně to byla „školka pro děti s tělesnými vadami“. Měla jsem možnost poznat tuto školu díky synovi, který se z hodného chlapečka, kterého mi ostatní maminky záviděly, změnil ve čtyřech letech v trucovitého, afektovaného a nesoustředěného předškoláka. Zprvu jsme jeho chování přičítali žárlivosti, která pramenila z narození sestřičky. Na radu odborníka jsem se snažila umístit syna do školky, ale neměla jsem šanci, protože jsem byla na mateřské dovolené. Pomocnou ruku mi nabídla až paní ředitelka Jakobová a přijala syna v pěti letech do školky Naděje, přestože neměl žádnou tělesnou vadu. Díky pobytu ve školce a díky prohlídkám u psycholožky Janáskové a dnes již zesnulé dětské neuroložky Šmídové, kterými prošly všechny tamní děti, se zjistilo, že syn trpí lehkou mozkovou dysfunkcí projevující se větší citovou závislostí a nižší schopností koncentrace. Byl to pro nás šok, syn už ve 3 letech uměl celé pohádky a básničky zpaměti, poznal barvy, číslice, tvary a počítal do deseti. Teď mu hrozilo, že nebude moci nastoupit v šesti letech do školy. Opět nám pomohla paní ředitelka Jakobová, která půlku školky předělala na školu, neboť se nemohla smířit s tím, že tělesně postižené děti jsou odsouzeny k výuce na zvláštní škole. Tělesné postižení přece neznamená , že je dítě hloupé! Děti po obrně, na vozíčkách i psychicky labilnější se zde mohou vzdělávat podle osnov normálních základních škol. Navíc je Naděje vybavena důkladným rehabilitačním zařízením – elektroléčbou, magnetem, bazénem s perličkami, pracují v něm odborné rehabilitační sestry. Takže děti zde mají ucelenou péči jak pedagogickou, tak zdravotní a maminkám jsou tak ušetřena mnohá běhání a stresů. Syn nastoupil do 1. třídy zde, ve třídě bylo pouze 6 žáků. Učitelka se mu tedy mohla plně věnovat a výsledky se dostavily. Po třech letech se jeho stav díky odbornému pedagogickému vedení vrátil do normálu a 4. třídu již nastoupil na běžné ZŠ s počtem dětí 28. Dnes zvládá učivo 9. třídy s prospěchem 1,7. Navíc mu v devíti letech přibyl bráška, o kterého se umí hezky postarat. Je opět tím hodným synem, pečlivým a svědomitým a já vím, že velký podíl na tom má i paní ředitelka Jakobová a celý kolektiv této školy. Naděje je výjimečným zařízením v našem městě a měli bychom si vážit práce všech jeho pracovníků. Jsem hrdá, že zde něco takového existuje. Úsilí a obětavost, včetně rehabilitační péče, s kterými se zde dětem věnují, jsou k nezaplacení.
Ještě jednou všem děkuji.

Ing. Olga Dobiášová