Berme si vzor z Gutha Jarkovského

* 23. 1. 1861 Heřmanův Městec
+ 8. 1. 1943 Náchod

Základní životní okamžiky J. S. Guth Jakrovského:
– narodil se v roce 1861 ve východních Čechách
– studoval na české univerzitě v Praze
– byl středoškolským profesorem filozofie, matematiky a fyziky
– překládal mimo jiné knížky Karla Maye
– několik let byl soukromým vychovatelem
– od roku 1887 až do roku 1918 vyučoval na gymnáziu
– na konci 19.století se do škol postupně zaváděl nový předmět tělesná výchova, proto se roku 1891 Jiří Guth vypravil na studijní cestu do Paříže, která byla centrem tělovýchovného a sportovního dění celé Evropy
– zde se seznámil a spřátelil s baronem Pierre de Coubertinem, zakladatelem novodobé tradice olympijských her
– v roce 1894 se stal jedním ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru
– také díky jemu Češi ještě před vznikem samostatného státu na olympiádě vystupovali jako reprezentanti Čech a pochodovali pod českou vlajkou
– po vzniku Československa se stal prvním ceremoniářem kanceláře prezidenta Masaryka
– až do roku 1929 stál v čele Československého olympijského výboru
– věnoval se hudbě, sportu, byl i nadaným studentem, prvním doktorem na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze

Ukázka z díla:

„Slušnost je blahovolné a dobrotivé smýšlení člověka vždy hotového k jistým obětem a jistému sebeza­pření, jehož vyžaduje život společenský vůči spolubližním.“

Zdvořilost je uvědomělým vnějším výrazem slušnosti. Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit. Základem sluš­nosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k sobě sa­mému. Slušný člověk zachovává ve všem míru. Zdvořilost má skuteč­nou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitřní slušnosti, vnitřní dobré vůle jedince, jinak se stává společenskou přetvářkou.

Slušnost život společnosti umožňuje, zdvořilost jej usnadňuje. Zdvořilost je úmyslné omezení vlastního individualismu, egoismu, je dobrovolným podřízením se platným normám a pravidlům spole­čenského života.

Hlavní zásady zdvořilosti formuluje Guth-Jarkovský ve Společenském katechismu takto:

„být zdvořilým i vůči nezdvořilým; zdvořilé slovo působí i na hru­bého člověka a nezřídka mění i jeho smýšlení;

být zdvořilým v hádce, při důtkách, trestech atd., čím zdvořileji, při tom vážně a přísné si v té přičíně vedeme, tím jsou naše slova účinnější;

být zdvořilým zejména vůči podřízeným, nižším a prostším; zdvo­řilost sluší vznešenému a překlene propast, která bohatého dělí od chudého, představeného od podřízeného.“