Osud slezanských budov

Vážení občané,

možná i vy patříte k těm, kteří sledují další osud slezanských budov v našem městě. Ty jsou v soukromých rukou a radnice do nich nemůže nasypat astronomické sumy, které by uspokojily zájmy věřitelů po zkrachovalé společnosti. Snažili jsme se o slezanských nemovitostech jednat ku prospěchu města, ale bez výsledku. Stejně bezvýsledná byla dosud snaha prohlásit frýdecko-místecké textilní budovy za kulturní památku, což, jak museli připustit i samotní památkáři, je důsledkem selhání státní památkové péče, rozhodně však ne vinou frýdecko-místecké radnice. Úředníci magistrátu sice přišli do styku s celou kauzou, která vedla až k povolené demolici přádelny na Nádražní ulici, ale tato část státní správy není nijak závislá na volených zástupcích tohoto města, i když sídlí se zástupci samosprávy pod jednou střechou. Jde o to, že my jako volení zástupci nemůžeme nijak ovlivňovat například úředníky stavebního úřadu, protože ti jsou jakousi prodlouženou rukou státu, kterou politici nemohou nijak ovlivnit, a jejich rozhodnutí vychází čistě z norem zákona. Jestliže stavební úřad neshledá žádnou zákonnou překážku k demolici, musí ji povolit, byť by přání politiků bylo zcela opačné. Určitý stupeň památkové péče je na městských úřadech, další na krajských, máme v republice Národní památkový ústav, státní příspěvkovou organizaci, zřízenou ministerstvem kultury, ministerstvo samotné, ale na žádném tomto stupni se dosud nepovedlo rozhodnout, že textilní budovy v našem městě si zaslouží zvláštní ochranu. My jako radnice jsme nyní po konzultaci s památkáři dali najevo, že bychom stáli o zachování některých bývalých textilních továren ve městě, které se podílejí na jeho identitě. Jestli bude výsledek jiný než v roce 2012, kdy ministerstvo kultury neprohlásilo budovy za kulturní památky, s výjimkou přádelny firmy Bratři Neumannové, již neovlivníme. Památková péče je v rukou státu, nikoliv radnice.