Připomínka hrdinství vojáků

Historii přibližoval přítomným, kterých se zásluhou aktivní Československé obce legionářské sešlo více než v předešlých letech, primátor Michal Pobucký: „Už koncem roku 1938 obdrželo velení 8. pěšího pluku slezského rozkaz ponechat u jednotek pouze zásobu střeliva odpovídající mírovému používání. Představovalo to 30 nábojů pro pušku, 16 nábojů pro pistoli, 100 nábojů pro lehký kulomet a 250 nábojů pro těžký kulomet. Ostatní střelivo včetně ručních granátů muselo být odevzdáno do divizního skladu. Sem měly být odevzdány podle rozkazu koncem února 1939 také těžké kulomety. V úterý 14. března 1939 hlavní štáb Československé armády vydal rozkaz držet jednotky v kasárnách, aby bylo zabráněno případnému střetu s Němci. Velitel 8. pěšího pluku slezského plukovník Florián Eliáš obdržel rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. Pálil je nejprve na velitelství pluku a pak na velitelství místecké posádky. V areálu Czajankovy továrny, kde byl umístěn III. prapor 8. pěšího pluku slezského, měli svou ubikaci právě narukovaní nováčci. V onen pochmurný úterní podvečer stráž u brány netušila, že přijíždí předvoj německých vojsk. Když jedno z aut zastavilo a ke kasárnám se blížilo několik osob s napřaženými  zbraněmi, bylo zřejmé, že se jedná o německého důstojníka provázeného dalšími vojáky.  Zazněla výzva, aby se stráž vzdala. Vzápětí se ozval první výstřel. Vojáci na stráži se stáhli za bránu a začal boj o kasárna. Odvážnější nováčci stříleli, jak uměli. V čele obrany stál kapitán Pavlík, svým zástupcem jmenoval poručíka Martínka. Dělový granát zasáhl kancelář velitele praporu podplukovníka Štěpiny. Ten obdržel rozkaz z velitelství pluku k zastavení palby a ke kapitulaci.“

Primátor současně připomněl, že i v dnešní svobodné společnosti je třeba si připomínat hrdinství lidí, kteří byli ochotni mnoho obětovat, někdy i položit svůj život za to, abychom my sami mohli žít v lepším světě. „Patří jim čest a náš vděk. Dnes i květiny,“ uzavřel svůj proslov primátor.