Vzpomínka na odpor místních vojáků

„Připomínáme si událost před 75 lety jako jednu z významných historických epizod nejen roku 1939, ale celého období od přijetí mnichovského diktátu v září 1938 až po osvobození v květnu 1945. V úterý 14. března 1939 hlavní štáb československé armády vydal rozkaz držet jednotky v kasárnách, aby bylo zabráněno případnému střetu s Němci. Velitel 8. pěšího pluku slezského plukovník Florián Eliáš obdržel rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. Pálil je nejprve na velitelství pluku a pak na velitelství místecké posádky. V podvečer byl informován místecký hejtman Cidlík o průjezdu německých jednotek na Slovensko. První jednotky dorazily k Landsbergrově továrně, kolem 18. hodiny se objevili němečtí vojáci v centru Místku a obsadili budovu Okresního úřadu a policejní stanici. Další německé jednotky se blížily k Czajankovým kasárnám, kde kromě narukovaných nováčků bylo asi 30 aspirantů a délesloužících. Stráž u brány zatím netušila, že přijíždí předvoj německých vojsk. Poté, co jedno z aut zastavilo a ke kasárnám se blížilo několik osob s napřaženými zbraněmi, bylo zřejmé, že se jedná o německého důstojníka, provázeného dalšími vojáky. Zazněla výzva, aby se stráž vzdala. Vzápětí se ozval první výstřel. Vojáci na stráži se stáhli za bránu a začal boj o kasárna,“ připomněl zúčastněným náměstek primátora Karel Deutscher hrdinství kapitána Pavlíka a ostatních vojáků, kteří stříleli pouze z pušek a lehkých kulometů proti zbrojní převaze Němců.

Památník odboje 8. pěšího pluku slezského, u něhož zástupci města, bojovníků za svobodu a veřejnosti pokládají rok co rok květiny, připomíná nejen historický okamžik našich dějin, ale též legionářskou tradici spojenou s 8. pěším plukem slezským od června 1917, kdy pluk vznikl na Ukrajině jako součást československých legií.