Zastupitelstvo debatovalo o ochraně textilních budov

Kritikové tuto snahu brali jako „definitivní opatření, které nezaručuje další rozvoj“. V jednacím sále ale byli přítomni i zástupci Národního památkového ústavu, kteří vysvětlovali, proč si objekty ochranu zaslouží, i některé dezinformace spojené s vlastním procesem ochrany. „Z naší strany to není věc překotná, v hledáčku památkového ústavu jsou tyto budovy více než deset let, na začátku tisíciletí jsme udělali jejich podrobný průzkum. Chtěli bychom ale rozptýlit obavy, že plošná památková ochrana je nějakým strašákem, naopak – je to příležitost k rozvoji. Památková péče rozhodně není diktát, kdy jeden jednotlivec s klapkami na očích o něčem rozhoduje. Počítáme s tím, že je třeba najít nový účel využití, nebude se tedy bránit změnám dispozic a podobně, chceme hlavně zabránit dalším demolicím, aby se území nestalo brownfieldem bez dalšího využití. Nebojte se plošné památkové ochrany, není to diktát, ale veřejnoprávní regulace, nástroj, který umožní městu ovlivnit, jakým způsobem se bude rozvoj historicky cenného území ubírat,“ apeloval na zastupitele Michal Zezula, ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Ostravě.
Náměstek primátora Karel Deustcher měl pro změnu potřebu reagovat na výtky vůči městu, že se o památkovou péči stará nedostatečně, se směšnou finanční podporou. „Já bych chtěl navázat na to pousmání nad Fondem regenerace a objemem finančních prostředků na tuto oblast vyčleněných. Je třeba se podívat do minulosti, jak město k historickým památkám přistupuje. Znova se postavilo frýdecké náměstí, bylo znovuobnoveno Farní náměstí, obnoveny kupecké domy, park Jižní svahy, máme za sebou rekonstrukci místeckého náměstí, které vypadá, jak vypadá, díky městu a místním podnikatelům. Zrekonstruovali jsme přilehlé okolí, včetně Antonínova náměstí, až k ulici 8. pěšího pluku. Postupně se tu tedy do zachování historického a kulturního dědictví proinvestovalo za posledních dvacet let okolo 1,5 miliardy korun,“ upozornil Karel Deustcher.
„Je logické, že vlastníci bojují za co největší volnost nakládat s těmi nemovitostmi, i my jsme si s památkáři užili v minulosti své, když jsme například chtěli více zeleně na Zámeckém náměstí a oni nám to nedovolili, ale když se tak domáhají vlastnických práv, proč se nechovali jako vlastníci a nechali ty budovy tak zchátrat, až podle nich museli jednu z nich určit k demolici. Samozřejmě, že můžeme mít určitou nedůvěru, že zítra zajdou a požádají o další demoliční výměry,“ argumentoval, proč se město nenechá dotlačit k zpětvzetí návrhu na prohlášení městské památkové zóny, Jaroslav Chýlek.