10 let u městské policie

Patnáct let už je dost dlouhé období, aby mohl člověk srovnávat, jak se profese městského strážníka vyvíjí, mění se jeho pravomoci i skladba zásahů a zákroků. „Jsem členem operativní hlídky, nemám na starosti konkrétní lokalitu. Samozřejmě mám za sebou nahánění nějakých těch drobných zlodějíčků, co přelezli plot a chtěli něco ukrást, ale zbraň jsem nikdy použít nemusel, vystačil jsem si s hmaty a chvaty. Také jsem krátce po nástupu zadržel opilého řidiče-taxikáře,“ zavzpomínal si Libor Dittrich. Ten k „evoluci měšťáka“ říká, že legislativa bohužel pořád více nahrává druhé straně, která je stále troufalejší, ohání se lidskými právy, demokracií, přitom ve většině případů pošlapávají práva jiných a škodí většinové společnosti. „Lidé těžko chápou, že se třeba neumíme vypořádat s bezdomovci, ale moc prostředků proti nim prostě nemáme. Obecně přicházíme do styku vesměs s negativními věcmi, leccos si musíme vyslechnout, což bude asi důvodem, proč se do naší profese zejména mladí příliš nehrnou. Jim věci, jako určitá „jistota až do důchodu“, v dnešní době moc neříkají. Zvlášť když ten výkon služby není moc o tom, že by vám někdo poklepal po rameni,“ posteskne si Libor Dittrich, který se nakonec kromě ocenění i toho „poklepání po rameni“ v kanceláři primátora dočká.