JSME V NOUZI

(14. 2. 2021)

Vážení občané,

možná jste i vy sledovali dění v poslanecké sněmovně ohledně prodloužení nouzového stavu, a i když samozřejmě i já umím vyjmenovat tucet nesmyslných opatření, v jejichž důsledku třeba někteří nekoupí v obchodě botky pro své dítě, protože už má velikost z kategorie dospělých, stejně musím vyjádřit politování nad tím, že část politiků dala raději přednost naoko se ztotožnit s přáním většiny, aby se uvolnily některé aspekty života, které nás momentálně kvůli koronaviru svazují. I oni přitom musí vědět, že v nouzi zkrátka jsme. Proč v ní jsme tak dlouho, je otázka jiná, a hlavně složitá. Jestliže ale Češi znovu ve své DNA dali naplno průchod po generace tříbené schopnosti „obejít něco, co je jim nařizováno“ a například zásadně nehlásí rizikové kontakty hygieně, ale jen těm, kterých se to týká, nemůžeme se moc divit. Rozhodnutím neprodloužit nouzový stav se jen zvýší chaos v opatřeních, ve kterých už se dnes stejně našinec ztrácí, protože pokud nebudou řízena centrálně, ale třeba kraj od kraje, zase tu můžeme mít absurdity, jako jsme už zažili, že někde bude něco povinné, a jinde zase ne. Je to škoda a nemám z toho dobrý pocit, zvlášť když vše přichází v době, kdy nám může ještě hodně zavařit rozšiřující se britská mutace. Opoziční politici ve sněmovně zase jednou přiživili rozdělení společnosti, protože je bytostně zajímá dnešní situací unavená většina společnosti. Ale měli by se zajímat i o ty, kteří jsou unavení nejvíce. O lékaře, zdravotníky a další členy integrovaného záchranného systému, kteří si rozhodně nevydechnou tím, že si rozvolněním vydechne většina z nás.