Ke „kauze Vacek“

Vážení spoluobčané,
chtěla bych vám touto cestou přiblížit okolnosti mého vystupování v televizní reportáži, která se týkala výpovědi společnosti s ručením omezeným, která zaměstnávala zdravotně postižené, z městských prostor, které za jedenáct let bohužel svým užíváním velmi zdevastovala. Ano – mé reakce, vystřižené z kontextu, samozřejmě nevyznívají přiměřeně a už vůbec ne lichotivě. Ale pokud se dvě a půl hodiny snažíte argumentovat neustálým útočným dotazům, které ignorují vaše předchozí odpovědi, a někdo vás po celou dobu griluje nepříjemným světlem kamery, otázka „kdo je vlastně pitomý“ se prostě nabízí. Omlouvám se. Neunesla jsem nátlak proti přesile natáčecího štábu, které jsem se nechala vystavit v dobré víře, že Českou televizi jako veřejnoprávní médium v prvé řadě zajímají fakta. Netušila jsem, že reportéři měli jiné zadání. Chápu, že když za nějakým tématem vyrazí na několik dní z Prahy na druhý konec republiky, nemohou se po zjištění informací obrátit na obrtlíku a přiznat, že vše je trochu jinak, než to zpočátku vypadalo. Ale takto nepřátelský, opravdu terorizující přístup, jako u výslechu nějakého zločince, s tím jsem se skutečně za své působení v politice nesetkala. Vstanete, abyste pořídili kopii dokumentu, který může leccos osvětlit, kameraman vám jde za zády, vydáte se ověřit informaci k úředníkům, kamera je vám v patách – to vás opravdu napadne, jestli si vůbec můžete zajít na toaletu. Do toho dotazy typu, jak to, že z hlavy nevíte, kolik dětí máte ve školkách, a podobně. Bylo to zkrátka hrozné, stejné jako vyznění celé reportáže, která nesledovala meritum věci, ale byla postavena na emocích jako v nějakém bulváru. Mohu vám tímto slíbit, že se pokusím právě tyto emoce při svém dalším působení tlumit. Protože jsem si ovšem v nepříjemných dnech po odvysílání reportáže na mnoha místech mezi vámi ověřila, že stále pro vás představuji i emoce pozitivní, kdy dokážete ocenit mou dlouholetou poctivou práci, kterou nemůže přebít jedna tendenční reportáž, chtěla bych vám poděkovat za podporu, stejně jako kolegům na radnici, kteří se postavili za mou osobu. Eva Richtrová