KORONAVIR JAKO POVODEŇ

Vážení občané,

doufal jsem, že touto dobou vás už budu moci oslovit s tím, že jsme co se týče druhé koronavirové vlny již za bodem zlomu a bude lépe, místo toho se ale zatím navzdory přijatým opatřením, která nám všem zkomplikovala každodenní životy, na nás valí stále větší a větší čísla nakažených a s tím stoupají i trable, jak počty nemocných, kteří vyžadují akutní péči, zvládat. Jsme zkrátka v situaci, kdy se protrhla hráz, vzali jsme na vědomí, že s povodňovou vlnou bude hladina vody stoupat, snažíme se minimalizovat škody, omezujeme vlastním chováním co nejvíce rizika, že nás spláchne s sebou, ale kromě toho už můžeme jen čekat, zda se nám voda dostane jen do sklepů, prvního patra nebo i výše. Přesto se pořád snažme všichni do jednoho nebýt těmi, kteří nebezpečí podceňují, vydávají se zbytečně ven a do míst, kde se mohou přidat k těm, kteří budou potřebovat v koronavirových vlnách záchranářskou pomocnou ruku. Nikdo snad už nepochybuje, že jde opravdu o lidské životy. Snažme se společně pomáhat, kde to jde, a přečkejme tuto nepříjemnou dobu, zpomalme, byť nedobrovolně, a načerpejme síly do dalšího období. Budou určitě potřeba. Tak jako není jednoduché dát do pořádku místa, kterými se prohnala povodeň, a leckde je po ní spoušť vidět ještě dlouho nebo se musí začínat skoro od nuly, tak si značné úsilí nás všech vyžádá, aby se vše v naší zemi vrátilo do původního stavu. A i my si budeme přát, aby nepřišla další vlna. Nebo abychom na ni byli mnohem připravenější…