Frýdecké náměstí vonělo veterány

Velký kus nostalgie přivezlo s sebou do Frýdku-Místku neuvěřitelných 87 historických vozů, které zde učinily zastávku v rámci mezinárodní Beskyd Rallye. Frýdecké Zámecké náměstí s muzeem v památkové zóně vytvořilo přehlídce ideální kolorit a značně v tu chvíli nabralo na hodnotě. Vždyť jeden z krasavců hodnotou převyšoval šest milionů korun! „Nedá se vůbec vyčíslit hodnota všech těch vozů, ale musím říct, že málokdo z nás jej má speciálně pojištěné. Stálo by to příliš mnoho peněz. Naše vozy zajišťujeme, jak to jde, ale na druhou stranu to nejsou běžná auta, aby je někdo mohl rozebrat na náhradní díly nebo někomu snadno prodat. Na jedné ze soutěží na Slovensku se stalo, že jednomu majiteli ukradli historický vůz, který byl na speciálním vozíku, ale hned se vše vyhlásilo v rádiu a zloděj auto brzy raději opustil,“ vysvětloval Ladislav Dlhopolček, předseda turzovského veteránklubu, který sdružuje nadšence z celého Slovenska. Sami Dlhopolčekovi vlastní čtyři auta, které mají rok výroby v rozpětí let 1924-35. A pošilhávají po dalším. Je to holt rodinná vášeň. Postihla i syna Martina, který se usadil ve Frýdku-Místku. I proto možná jedna ze zastávek rallye padla na naše město, kam se účastníci přesunuli z Kopřivnice, města autům poněkud zaslíbenějšího. „Jsme rádi, že jsme se jako statutární město Frýdek-Místek mohli na tak báječné akci podílet. Je to tady dneska jedinečné pojízdné muzeum. A ti lidé v dobových kostýmech taky nemají chybu,“ měla radost primátorka Eva Richtrová. „Se slovenskou stranou výborně spolupracujeme v rámci Euroregionu Beskydy. Podobná show ve městě musí vždy potěšit, krásně nám tu na naše náměstí zapadla a určitě se s těmito nadšenci nevidíme naposledy. Je to fajn zavzpomínat si, čím se před lety brázdily silnice, a je obdivuhodné, že takové stroje dokážou jezdit dodneška a mnohdy i docela slušné štreky,“ řekl radní a předseda Regionu Beskydy Petr Rafaj, který nejvíce obdivoval starou Felicii. Dlhopolčekovi potvrdili, že svým plechovým miláčkům dopřávají dostatek kilometrů obdivu těch, kteří je míjí. „Chce to údržbu, ale neměli jsme problém najet třeba 1600 kilometrů za týden. Obvykle najezdíme tak pět tisíc ročně. Náhradní díly na burzách se už moc sehnat nedají, už kolují spíš jen mezi známými. Máma občas říká, že se radujeme jen z tašky rezavých plechů, ale každá součástka už je dneska velká vzácnost,“ vysvětlil Martin Dlhopolček.