Laureáti Ceny města 2012 byli oceněni

„Předsedové politických klubů se shodli na ocenění tří z nich a s jejich výběrem následně souhlasilo také zastupitelstvo města,“ zopakoval systém výběru primátor Michal Pobucký, který mohl potřást rukou Radimu Bělešovi – za reprezentaci města Frýdku-Místku na paralympiádách v Aténách a Londýně, Karlu Kubalovi – za rozmach a reprezentaci šachové hry na území města Frýdku-Místku a Karlu Hlostovi – za amatérskou filmovou činnost a spoluorganizaci mezinárodní filmové soutěže Beskydský ještěr. Ti byli představeni ve filmových medailoncích, kde Radim Běleš například prozradil okolnosti svého postižení nebo že kvůli nešťastné dopravní nehodě ani nedodělal školu, protože tenkrát neměli vozíčkáři takové možnosti jako dnes. „V roce 2000 jsem se přestěhoval do Frýdku-Místku, odkud pochází moje manželka. Sport jsem měl vždycky rád, takže když jsem překlenul první špatné roky, kdy pro mě skončil svět, potkal jsem pár lidí, kteří mi ukázali, co bych mohl provozovat za disciplíny. A chytlo mě to a už sportuji 25 let. Úspěchy se dostavovaly postupně a ještě se pokusím vydržet jeden čtyřletý olympijský cyklus, v Brazílii bych mohl ukončit kariéru. Hlavní ale pro mě je, že žiju normální rodinný život,“ vyznal se Radim Běleš.
Karel Kubala žije ve Frýdku-Místku od narození a zasloužil se o nastartování rozmachu šachové hry v našem městě, vychoval spoustu trenérů, funkcionářů, stovky dětí, které mají šachy rády. „Díky němu platí rčení, že snad není ve Frýdku-Místku rodiny, která by neměla šachistu,“ podotýká Antonín Surma z Beskydské šachové školy, který jej k ocenění navrhl. Místní šach představuje bezkonkurenční základnu s jedinečnými výsledky. „V současnosti máme kroužky na dvaceti mateřinkách ve Frýdku-Místku a okolí, přes tři sta dětí se odmalička učí rozhodovat, uvažovat logicky, rozvíjet si fantazii a minimálně dávají základ ušlechtilému koníčku, který mohou mít do konce života,“ říká Karel Kubala.
Třetím oceněným se stal filmař Karel Hlosta, který se k filmování dostal v roce 1948. „Jsem patriot, natáčím dění ve městě a zprostředkovávám jej třeba těm, kteří už se nemohou akcí zúčastnit osobně. Člověk bez koníčku je nešťastný. Já nemám díky tomu čas sledovat, jak mi přibývají roky nebo zdravotní problémy,“ říká filmový nadšenec, který za kamerou stojí i ve svých 86 letech a jednou měsíčně připravuje hodinový program pro klienty Domovinky, která je součástí Centra pečovatelských služeb.
Kulturní část programu obstaral sólista Státní opery a Národního divadla v Praze Lubomír Havlák, který spolu s Ivanou Veberovou, sólistkou opery Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a za klavírního doprovodu Ireny Havlákové představil árie a duety z významných operet.