Radnice si připomenula osvobození města a uctila památku padlých vojáků

Zástupci města a Československé obce legionářské společně vzdali hold obětem květnových bojů o naše město. Hlavní slovo patřilo primátorovi města Michalovi Pobuckému, který připomněl, že k památníku obětem II. světové války na centrálním hřbitově přicházíme uctít květinami padlé vojáky a důstojníky Sovětské armády, ale i všechny další oběti II. světové války. Při té příležitosti vzpopomenul dva válečné veterány Vasila Coku a Josefa Křístka, kteří se ještě před několika lety zúčastňovali pietních akcí a vzpomínali na mládí spojené s prožitými útrapami II. světové války.

„Vasil Coka ve svých studentských letech zažil transport do sibiřského gulagu, kde přežil tři roky krutého vězení. V roce 1943 se přihlásil do vznikající československé jednotky v Buzuluku, kde absolvoval náročný výcvik. Koncem září 1943 se zúčastnil v rámci 1. československé samostatné brigády bojů o Kyjev, Bílou Cerkev, o Dukelský průsmyk. Za své bojové zásluhy obdržel několik vysokých vyznamenání. Po třech letech působení na Ministerstvu národní obrany v Praze byl v roce 1949 degradován z poručíka na vojína. V roce 1965 byl rehabilitován, obdržel hodnost kapitána, v roce 1999 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Aktivně pracoval ve výboru Československé obce legionářské a přes všechny strasti, které prožil, byl velkým životním optimistou.

Letos v únoru zemřel plk. v. v. Josef Křístek. V roce 1939 dvacetiletý Josef přešel do Polska a pak jako příslušník československých legií se dostal přes Sovětský svaz na Střední východ, kde prošel výcvikovým táborem čsl. pěšího praporu. Koncem října 1941 připlul do Afriky. Bránil libyjský přístav Tobruk, dějiště těžkých bojů. V srpnu 1943 byl v Anglii přidělen k 1. čsl. samostatné obrněné brigádě. Přesunul se do Francie, kde pak do konce války obléhal přístav Dunkerque. 50. léta nebyla příslušníkům západních armád nakloněna. Podle Josefa Křístka měl štěstí, že neskončil ve vězení,“ přiblížil dvě významné postavy primátor a vše zakončil výmluvným mementem: „Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude mít žádné, až je bude potřebovat.“