Archiv

<b>Řešit problém s Olešnou neznamená odbagrovat sediment</b>

Jakost vody v nádrži Olešná byla v uplynulých měsících častým tématem pro diskuzi koalice s opozicí. Starostka Eva Richtrová mnohokrát veřejně odmítla, že by město tato problematika nezajímala a opakovaně se snažila občanům vysvětlit skutečné jádro věci. Zásadní je mimo jiné i skutečnost, že město, přestože není vlastníkem Olešné (tím je státní podnik Povodí Odry, který jediný může ze své pozice situaci primárně řešit), usiluje o vyřešení problému coby člen Sdružení obcí Povodí Olešné. Sdružení již řadu let žádá o nejrůznější dotace, ale prozatím se žádnou získat nepodařilo, a to především vinou nejasných pravidel pro jejich přidělení. Starostka Eva Richtrová nicméně Povodí Odry oslovila s výzvou ke sdělení stanoviska k dané problematice, a proto vám dnes můžeme zprostředkovat informace z pohledu odborníků. Ti přiznávají, že nejsou schopni nabídnout rychlé řešení situace s jakostí vody v nádrži Olešná, ale upozorňují, že rovněž její vznik nebyl otázkou krátkého časového intervalu. Stavba vodního díla Olešná byla zahájena v roce 1960 a ukončena v roce 1964. Jejím účelem bylo především krytí potřeb vody pro rozvíjející se průmysl, dále povodňová ochrana města Paskova a rovněž rekreace a chov ryb. Se svým celkovým objemem 4,4 milionu kubíků je to jedna z nejmenších nádrží ve správě státního podniku (nejmenší je nádrž Baška). Její povodí má plochu 33,6 km2, je poměrně hustě osídlené a zejména v minulosti bylo intenzivně zemědělsky využíváno. Obyvatelé obcí nad nádrží likvidovali své odpadní vody v tzv. žumpě - septikovým způsobem, což znamenalo, že většina nedokonale čištěných vod končila v říčce Olešná a posléze v nádrži. Všechna tato fakta velmi úzce souvisí s vývojem jakosti vody v ní. Zhoršená jakost vody, která se každoročně s větší či menší měrou střídavě objevuje na všech rekreačně využívaných nádržích, a zejména na Olešné, není dnes způsobena přímým znečištěním odpadními vodami nebo škodlivými chemickými a toxickými látkami, ale sekundárním znečištěním, které vyvolává vysoký obsah živin ve vodě. Jsou to zejména anorganické prvky dusík a fosfor, které ve své podstatě nejsou jedovaté, ale způsobují nebo podporují negativní jev, zvaný eutrofizace. „Je to vlastně přírodní jev, který v důsledku lidské činnosti přesáhl své meze. Přírodní eutrofizace, která se prohlubuje stářím nádrže, představuje uvolňování dusíku a zejména fosforu z půdy, sedimentů a odumřelých vodních organismů. Umělá eutrofizace je způsobena intenzívním hnojením pozemků, splaškovými vodami od obyvatelstva, i čištěnými, a rovněž spadem dusíku a fosforu z atmosféry. Především vnos těchto prvků, ale samozřejmě i další faktory, které nelze ovlivnit, jako jsou délka slunečního svitu, teplota vody, její pH, průtokové poměry v nádrži a mnoho dalších, způsobují pravidelně nadměrný růst fytoplanktonu – řas a sinic, zejména ve stojatých vodách. Vzniklé organismy mají pak při přemnožení fatální dopad na celý ekosystém nádrže, naruší v ní kyslíkový režim, vzroste alkalita vody, sníží se průhlednost a v řadě případů voda páchne při odumírání rostlinného materiálu. Tato situace představuje nebezpečí jak pro vyšší vodní organismy, kdy může dojít k úhynu ryb, tak pro člověka, neboť mnohé druhy sinic produkují řadu toxických látek. Při jejich vyšší koncentraci se mohou u koupajících se osob, zvláště u dětí a citlivějších jedinců, objevit kožní vyrážky, otoky, záněty očních spojivek, při požití vody i průjmy a zvracení,“ přiblížila problematiku Eliška Mašková. Jednoduché řešení prostě neexistuje Hladina nádrže pokrytá vodním květem vyvolává každoročně bouřlivé diskuze na téma, kdo co zanedbal, volá se po okamžité nápravě a zejména správcům nádrží se udělují rady, jak dosáhnout zlepšení. Jedna z takových notoricky se opakujících rad podle vodohospodářů zní – nádrž je zanesena, je třeba ji odtěžit a vyčistit. „Bohužel, v případě omezení eutrofizačních pochodů v našich rekreačních a mnohde i vodárenských nádržích neexistují jednoduchá řešení. Eutrofizace vod začala plíživě v padesátých letech dvacátého století s velkoplošným hnojením zemědělských ploch a exponenciálním růstem lidské populace. Není to problém jen našeho regionu či snad naší republiky, ale je to problém celosvětový. Biologové a vodohospodáři celého světa si lámou hlavu nad tímto tvrdým oříškem. Příčiny jsou známy a možnosti omezování jsou teoreticky známy rovněž. Jejich praktické uplatňování je ale značně komplikované a každá popsaná metoda má svá úskalí, ať už se jedná o dávkování algicidních prostředků (látky hubící řasy), překrývání sedimentů inertními materiály, oxidace nebo odtěžení sedimentů, aplikace extraktů z rostlin, například z ječné slámy, či nasazení virů nebo houbových organismů a jiné. Řada neúspěšných a velmi nákladných projektů prokázala, že všechny tyto metody uplatňované v širším měřítku se mohou buď úplně minout účinkem nebo je jejich efekt velmi krátkodobý,“ reaguje Mašková. Podle ní je ve stejné kategorii i napohled elegantní a laiky vřele doporučované řešení – odtěžit sedimenty. Je sice nesporné, že fosfor, který bývá označován za hlavního viníka, má schopnost se v sedimentech zadržovat a znovu se uvolňovat do vodního sloupce, takže se na první pohled dá takto zbavit největšího iniciátora. Jenže je třeba si uvědomit, že nádrž Olešná je doposud vydatně tímto prvkem dotována nejen svým hlavním přítokem – řekou Olešnou, ale zejména Zelinkovickým potokem. Na tuto skutečnost upozorňoval zastupitele i Petr Rafaj, který je v čele Sdružení obcí Povodí Olešné, jež usiluje o získání finančních prostředků, které by mohly vylepšit odpadové hospodářství především v Palkovicích a Metylovicích. „Výše popsaným obávaným organismům stačí ovšem k jejich rozvoji při vhodných přírodních podmínkách i stokrát nižší koncentrace fosforu. Navíc mají mimořádnou schopnost nejrůznějších adaptačních mechanismů, kterými se brání změnám svých životních podmínek, To, že jde o nezdolné organismy, dokládá skutečnost, že na Zemi přežily 3,6 miliard let!“ doplňuje Eliška Mašková. Ta je přesvědčena, že v případě nádrže Olešná by v současné době jednorázové odtěžení sedimentu buďto nepřineslo žádný efekt nebo by po 2-3 letech byla situace naprosto stejná. „Vynakládat obrovské prostředky za cenu tak pochybných efektů si nemůže dovolit žádná instituce,“ podotýká. Odpadní vody jsou největší problém Povodí Odry jedním dechem sice říká, že to neznamená, že lze jen bezmocně přihlížet. Ze zkušeností světových i našich odborníků je však boj s masovým rozvojem sinic během na dlouhou trať a je založen především na prevenci. Vždy musí jít o komplex opatření, jehož základem je omezování přisunu živin z povodí, to znamená řádné odvedení odpadních vod od obyvatel povodí na odpovídající čistírny odpadních vod, pokusit se ve spolupráci s rybářským svazem o řízenou skladbu rybí osádky, vhodně manipulovat s vodou v nádrži, dohlížet na dodržování povolení k vypouštění odpadních vod a také na režim hospodaření zemědělců, zejména na množství a načasování hnojení. Každopádně v dohledné době prý nelze počítat s radikálním zlepšením situace, přestože kvalita vody přitékající do nádrže se právě díky všem výše popsaným opatřením zlepšuje. Nádrž totiž představuje složitý biotop, se kterým se nedá zacházet jako s vodou v koupališti, tedy ji chemicky upravovat, filtrovat, chlorovat a za nepříznivých stavů vypustit. Veškeré radikální zásahy v ní prováděné se většinou vymstí. Těm, kteří se rádi koupou v přírodě, lze proto doporučit, aby se v případě pochybností informovali o kvalitě vody na Krajské hygienické stanici v Ostravě, která na třicítce rekreačně využívaných lokalitách provádí v době sezóny dvakrát měsíčně analýzy vody. Informace o tom, zda je voda vhodná ke koupání, jsou prezentovány na internetové adrese www.khsova.cz Povodí Odry deklaruje, že opatřeními pro předcházení či omezování projevů eutrofizace se na všech nádržích zabývá dlouhodobě. „Pokud jde o nádrže vodárenské, umožňuje nám vodní zákon využít institut ochranných pásem vodních zdrojů k omezení rozvoje území, regulaci hospodaření a podobně. Jde však o opatření, která jsou pro povodí těchto nádrží výrazným regulativem a mají dopad do života a ekonomiky obcí i jednotlivých obyvatel a firem v ochranných pásmech. Evidentní je například omezený turistický ruch. Prosazování těchto opatření stojí nemalé úsilí a prostředky a nesetkává se vždy s pochopením. Naopak výsledkem je, že i přes nadměrný výskyt fytoplanktonu v některých letech je situace dlouhodobě stabilizovaná a kvalita vody zůstává velmi dobrou pro úpravu na vodu pitnou. Pomáhá nám k tomu také skutečnost, že jsme subjektem, který zajišťuje rybné hospodářství na vodárenských nádržích a jeho účelovým zaměřením ovlivňujeme jakost vody. Situace na nevodárenských – rekreačně využívaných – nádržích je oproti nádržím vodárenským v mnoha směrech odlišná. Jde o nádrže, jejichž povodí je daleko více zasaženo vlivy lidské činnosti – obyvateli, zemědělstvím i místním průmyslem. Legislativa neumožňuje použít jakýkoli institut ochranných pásem v povodí nádrží, nemůžeme také ovlivnit rybí obsádku. Přítok živin do těchto nádrží řádově překračuje limitní koncentrace pro spuštění mechanismu eutrofizace,“ vyjádřil se k problému rovněž ing. Petr Březina, technický ředitel Povodí Odry. Podle něj na nádrži Olešná dosud nedošlo k extrémním projevům eutrofizace jako u nádrží Těrlicko a Žermanice, nicméně je evidentní, že kvalita vody v nádrži a každoroční rozvoj fytoplanktonu v jarním a letním období výrazně omezují její rekreační využití. Manipulace na nádrži jsou prováděny tak, aby byla dlouhodobě odpouštěna voda ode dna, kde jsou nejvyšší koncentrace fosforu a ostatních látek ovlivňujících eutrofizaci, ale jiná opatření, jako na nádrži Žermanice, bohužel v případě Olešné použít nelze, neboť nedisponuje převodem čistší vody a problematické a méně účinné je také převádění vody přelivem. „Při řešení problémů eutrofizace je dle našeho názoru nutno postupovat způsobem, který bude řešit příčinu tohoto problému, tedy snížení znečištění odpadních vod v povodí nádrže. Dále jde o problém zemědělství a hospodaření na pozemcích v povodí nádrže. Teprve následně, jestliže nebudou tato opatření stačit, by měly být posuzovány zásahy sekundárního charakteru přímo v nádrži. Jde tedy o problém komplexní a také dlouhodobý, který by měl být řešen ve více rovinách. V návaznosti na Rámcovou směrnici EU o vodní politice probíhá i u nás proces přípravy Plánů v oblasti vod. Cílem tohoto procesu je navrhnout do roku 2009 opatření, která by měla být realizována do roku 2015 a vedla by k dosažení plánem definovaného „dobrého stavu či potenciálu vod“. Do zpracování plánu bude zapojena nejširší veřejnost se zájmem o ochranu a využití vod. Podniky povodí jsou spolu s krajskými úřady zpracovateli takzvaných Plánů oblastí povodí. Problém eutrofizace rekreačně využívaných nádrží je námi vnímán jako závažný a bude samozřejmě součástí plánu. Předpokládáme zadání zvláštní práce, která by se zabývala touto problematikou. Jejím obsahem by měla být nalezení efektivních opatření jak, dlouhodobého, tak operativního charakteru,“ uzavřel téma technický ředitel Petr Březina. Město již s Povodím Odry dojednalo schůzku, na níž bude konzultován další společný postup. Jednání se budou moci zúčastnit i opoziční zastupitelé.
MM F-M
ODBOR ŠKOLSTVÍ, KULTURY, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
18.08.2005 11:10
Počet zhlédnutí: 13 963