Frýdecko-místečtí uctili hrdinství III. praporu 8. pěšího pluku

Každým rokem představitelé naší radnice uctívají hrdinství III. praporu 8. pěšího pluku. Nejinak tomu bylo i letos, kdy šlo již o 65 let od této významné události.. Kytici k památníku hrdinů na Hlavní ulici položila starostka Frýdku-Místku Ing. Eva Richtrová společně s místostarostou Mgr. Ivanem Vrbou. Občané Frýdku-Místku spolu s vedením našeho města a Svazem bojovníků za svobodu si mohli, tentokrát 12. března, opět připomenout hrdinství vojáků z III. praporu 8. pěšího pluku slezského. Ti se v roce 1939 jako jediní v tehdejším Československu měli odvahu postavit se zbraní v ruce na odpor říšskému vojsku. Místostarosta města Ivan Vrba při této příležitosti pronesl projev, v němž připomněl historická fakta onoho osudného dne. Doplnil jej plukovník Josef Křístek ze Svazu bojovníků za svobodu. Pietního aktu se také zúčastnil náčelník územní vojenské správy plukovník Oldřich Hlisnikovský, poslanec PSP ČR RSDr. Svatomír Recman, ředitelka Památníku 2. světové války Jana Horáková a ze slovenské Čadce přijela delegace Svazu protifašistických bojovníků. (jač) Výňatky z kroniky Města Frýdku-Místku (kronikářem tehdy byl odborný učitel Emil Konvička): Úterek 14. března 1939 byl pochmurný, předjarní den. Asi v půl šesté večer přijely od Příbora první motorizované jednotky pod vedením plukovníka Stoewera k továrně firmy Alfred Landsberger v Místku, kde se zastavily. Zde nikdo nevěděl, oč běží. Obyvatelstvo bylo přesvědčeno, že Němci projíždějí na Slovensko, kde podle pověstí a vídeňských rozhlasových zpráv vypukla revoluce. ……….. Před vraty zastavil říšský tank. Nastala střelba. Odvážnější nováčci stříleli, jak uměli. Jeden z délesloužících umístil kulomet v bývalé tovární topírně proti vratům průjezdu a když Němci chtěli vniknout do kasáren tímto průjezdem, byli tam koseni……………. Po obsazení Místku došlo téhož dne mezi osmou a devátou hodinou večer na Frýdek. Do Frýdku přijel první oddíl krátce před osmou hodinou večer. Byly to dva cyklistické oddíly v síle dvou rot. Výzbroj jejich byla lehká, speciální pro boj zblízka a v noci. Po krátkém nedorozumění před nádražím, kam velitel zabloudil, dojely obě jednotky před Neumannovu kasárnu v Pekařské ulici. Davy lidí je doprovázely. Rozhořčení, vztek, lítost a zmatek českého obyvatelstva divně kontrastovaly s hlaholem rozjásaných Němkyň, které vítaly své soukmenovce a osvoboditele. FOTO: Ida Kořená